Německé státní reálné gymnázium v Břeclavi

14. dubna 2019 v 15:26 | T. |  Břeclavsko
Založení německého gymnázia v Břeclavi spadá do neklidného období národnostních sporů, kterými se vyznačovala poslední desetiletí před vypuknutím 1. světové války. Německé vedení Břeclavi investovalo nemalé prostředky, aby z ospalého pohraničního městečka vybudovalo moderní regionální centrum. Díky nádraží Severní dráhy patřila Břeclav k nejrychleji rostoucím obcím na Moravě. Počet obyvatel rostl dvojciferným tempem. Rychle se rozvíjel průmysl, zejména curkovarnictví. Odvrácenou stranou úspěchu byla nepokrytá snaha o germanizaci města, jež se odehrávala především na poli školství.

gymnázium okolo roku 1918

Německo-židovské podnikatelské kruhy, jež měly rozhodující vliv na život ve městě, se na sklonku 19. století upínaly k myšlence zřídit gymnázium. Zastánci gymnázia mimo jiné argumentovali, že více než 70 břeclavských dětí musí za středoškolských vzděláním dojíždět do jiných měst. Nicméně starosta Hermann Kuffner s tímto ambiciózním záměrem nesouhlasil.
Roku 1897 byl proto založen toliko soukromý spolek, jehož hlavním účelem bylo zřídit v Břeclavi plnohodnotné gymnázium. Do té doby měl gymnaziální spolek fungovat jako soukromá škola s vyučovacími předměty gymnázia. Stanovy byly schváleny výnosem c. k. místodržitelství dne 18. června 1897 a předsedou spolku se stal břeclavský radní a lékárník Karl Ehrlich. Otevření skutečného gymnázia povolilo ministerstvo vyučování až 15. května 1899. Mezi podporovatele mladého ústavu patřili od počátku četní dárci z řad německé veřejnosti, spolek Schulverein a městská spořitelna.
Soukromé gymnázium působilo v břeclavských maloměstských poměrech jako zjevení. Český tisk od počátku nešetřil ostrou kritikou. Nové gymnázium označil za zbytečné a upozorňoval, že vzhledem k ryze českému zázemí bude škola odkázána jen na břeclavské Němce. S posměchem se pak setkala skutečnost, že valnou část posluchačů ústavu tvořili místní Židé. Skepticky se k založení gymnázia postavily i německé noviny, které uvedly, že v nedalekém Mikulově již jedno gymnázium funguje a dlouhodobě se potýká s nedostatkem žáků.
Začátky byly skutečně žalostné. Ve školním roce 1897/98 nastoupilo do 1. třídy pouze 12 žáků, z nichž do druhého ročníku postoupilo 7. Ve školním roce 1898/99 mělo břeclavské soukromé gymnázium celkem 21 posluchačů, přičemž 33 % žáků v závěru roku u zkoušek propadlo. Žádost gymnaziálního spolku o udělení práva veřejnosti byla ministerstvem vyučování zamítnuta s ohledem na nedostatek žáků a katastrofální výsledek kontroly školní inspekce. Z tohoto důvodu museli žáci absolvovat postupové zkoušky na II. německém gymnáziu v Brně.
Zlom nastal ve školním roce 1899/1900. Osminásobného starostu Kuffnera, který kvůli pokročilému věku odmítl znovu kandidovat, nahradil Johann Striegl. Nové vedení města pak 1. března 1900 schválilo převzetí gymnázia do správy obce jako "Communal-Gymnasium in Lundenburg". S darem ve výši 10.000,- K přispěchala i městská spořitelna. Ke zlepšení došlo i po formální stránce, neboť 12. července 1900 dorazila zpráva, že ministr vyučování udělil gymnáziu právo veřejnosti pro 1. třídu. Zlí jazykové nicméně tvrdili, že se tak stalo nikoli zásluhou kvalitní výuky, nýbrž vlivem nadstandardních vztahů vedení města se zemskou školní radou. Ostatně zemský školní inspektor Eduard Kučera byl později jmenován čestným občanem Břeclavi.
Prvním a můžeme rovnou prozradit, že i jediným ředitelem gymnázia se v roce 1899 stal Friedrich Kohn. Narodil se dne 19. listopadu 1859 v Kolešovicích v Čechách. Absolvoval Obecní vyšší reálné gymnázium v Mostě a poté studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Následně působil od roku 1883 jako asistent mineralogického institutu pražské univerzity. Složil učitelské zkoušky pro střední školy z přírodopisu, matematiky a fyziky a od 1. září 1889 působil na Vojenské reálné škole v Günsu (Kőszeg). Před příchodem do Břeclavi učil 2 roky na Obecní reálné škole v Dornbirnu. V čele břeclavského ústavu setrval dlouhých 24 let, tj. až téměř do jeho zániku.
Výše uvedené změny se brzy pozitivně promítly i do počtu žáků. V září roku 1899 nastoupilo do 1. třídy 40 studentů. Tohoto počtu však bylo dosaženo jen díky vysokému zastoupení příslušníků židovské obce a Němců z Dolních Rakous. Na české děti pak cílila tzv. přípravná třída, jež měla za úkol naučit uchazeče o studium německému jazyku, jehož dobrá znalost byla nezbytným předpokladem k přijetí do řádného studia. Netřeba dodávat, že tato praxe byla opakovaně terčem kritiky představitelů českého tábora.
Rostoucí počet žáků postavil městskou radu před rozhodnutí, zda rozšířit starou budovu na Kuffnerově třídě, v níž byl ústav prozatímně umístěn, nebo zda postavit novostavbu. Nakonec byla z pedagogických, hygienických a prostorových důvodů dána přednost variantě výstavby zcela nové školní budovy. Pro nové gymnázium byl vybrán rohový pozemek naproti městskému parku. Projekt řídil městský stavitel Jan Kočička a dílčí práce byly zadány místním živnostníkům. Stavba s rozpočtem přes 200.000,- K postupovala velmi rychle. Základní kámen byl položen 13. května 1902 a již na podzim dělníci dokončovali střechu. Výsledkem byla elegantní školní budova ve stylu italské renesance, která odpovídala těm nejmodernějším hygienickým i pedagogickým nárokům. Její součástí proto byly odborné učebny, laboratoř, knihovna, kreslírna, tělocvična, slavnostní sál i malá kaple s oltářem sv. Alžběty. Nedílnou součástí každé učebny byl pochopitelně obrázek Jeho Veličenstva císaře a krucifix. Ve všech podlažích se nacházely toalety s tekoucí vodou, kterou obstarával lokální vodovod. Škola byla vybavena vlastní studnou a odtud se voda pomocí elektromotoru čerpala do cisterny umístěné na půdě. Dále měla každá třída k dispozici svou vlastní šatnu.

socha císařovny Alžběty

sádrový model na němž je vidět i sokl s rakouskou císařskou korunou

Město nešetřilo ani na výzdobě. Již ve vestibulu návštěvníka přivítaly alegorie vědy a umění. Následovalo široké centrální schodiště, u jehož paty byla vztyčena socha císařovny Alžběty v nadživotní velikosti od sochaře Josefa Tucha, kterou podle sádrového modelu vyhotovila vídeňská společnost Raphaelo Lunardi. Srdcem školy se měl stát slavnostní sál, který byl opatřen barevnými okenními tabulkami a bohatou ornamentální výzdobou. Kromě již zmíněné kaple byla aula na protilehlé straně propojena posuvnými dveřmi s vedlejší učebnou, čímž mohla být v případě potřeby její kapacita téměř zdvojnásobena.
Spolu s adresou se změnil se i název školy. Císař František Josef I. svolil, aby nesla jméno po jeho tragicky zesnulé manželce "Kaiserin-Elisabeth-Kommunal-Ober-Gymnasium in Lundenburg".




Na druhou stranu je nutné zmínit, že stavba měla i negativní aspekty. Financování celého projektu představovalo pro zadluženou Břeclav velkou zátěž a celkovou bilanci příliš nezlepšily ani štědré dary od knížete Lichtenštejna a městské spořitelny, kteří na novou budovu věnovali 10.000,- K, resp. 20.000,- K. Město tak sice získalo novou architektonickou dominantu a vybraní řemeslníci vydělali nemalé peníze, ale konečný účet nakonec zaplatili břeclavští daňoví poplatníci. Z finální podoby gymnázia lze vyčíst, že sama radnice byla nucena výši investice korigovat. V budově bylo například upuštěno od zavedení centrálního topení. Na místo toho byly třídy vybaveny litinovými kamny, do kterých se přikládalo z chodby. Obloukové okenní otvory v aule byly osazeny klasickými hranatými okny. Nerealizována zůstala i přístavba jihovýchodního křídla nad prostorem tělocvičny. Tato část zůstala nedokončená až do roku 1995.
Datum slavnostního otevření nové budovy bylo stanoveno na 27. září 1903. Teprve později se ukázalo, že zvolený termín se překrývá se zasedáním moravského zemského sněmu, což znemožnilo účast řady významných osobností. I přes nečekané komplikace se ale nakonec jednalo o jeden z nejšťastnějších dnů v dějinách ústavu. Slavnosti se zúčastnili říšský a zemský poslanec Leopold Götz, zemský poslanec Eduard Schleimayer, zemský školní inspektor Eduard Kučera, zástupce c. k. okresního hejtmanství v Hodoníně a představitelé místních úřadů a spolků.
Prvním bodem programu byla bohoslužba v nádražní kapli, načež se průvod vydal k samotné gymnaziální budově, jež byla vyzdobena prapory v říšských a městských barvách. Když dorazili na místo, stavbyvedoucí předal řediteli klíče od budovy. Ředitel otevřel a začalo svěcení vnitřních prostor, které provedl břeclavský farář František Sedláček. V jedné učebně v přízemí proběhlo na improvizovaném oltáři svěcení kříže, následně se dal průvod do pohybu a vykonal svěcení v každé místnosti, zatímco žáci utvořili špalír podél chodby a schodiště. Církevní oslava byla zakončena otevřením kaple a odříkáním modliteb. Poté, co byla budova dána pod ochranu Všemohoucího, se hosté shromáždili ve slavnostním sále. Starosta Striegl a po něm ředitel Kohn pronesli slavnostní řeč. Na závěr starostova projevu zazněla za všeobecného nadšení "Sláva" Jeho Veličenstvu, nejmilostivějšímu císaři a pánu, načež všichni přítomní zazpívali státní hymnu.
Mezitím dorazil do sálu posel a předal starostovi dopis od Hermanna Kuffnera, který byl okamžitě přečten:

"Velevážený pane starosto obce Břeclav,

tímto s úctou sděluji, že u příležitosti slavnostního vysvěcení a otevření Městského vyššího gymnázia císařovny Alžběty v mém rodném městě Břeclavi věnuji nadační obnos 5.000,- K, jehož úrokové výnosy budou určeny pro nemajetné studenty břeclavského gymnázia. Bližší podmínky této školní nadace si dovolím sdělit a popsat slavné městské radě.

S úctou
Hermann von Kuffner
Břeclav 26. září 1903"

Po přečtení listu propukl sál v hlasitý potlesk. Následně si hosté prohlédli prostory školy. Veřejnosti byla prohlídka umožněna v odpoledních hodinách za asistence požárního sboru, jehož příslušníci dohlíželi na pořádek.
V poledne radnice uspořádala banket v hotelu Koruna. Po prvním chodu starosta Striegl vstal, pronesl slavnostní přípitek císaři a ihned byl jednomyslně přijat návrh, odeslat Jeho Apoštolskému Veličenstvu telegram se slibem věrnosti. Následně se četla blahopřání od hostů, jež se nemohli zúčastnit. Zdravici zaslali např.: c. k. ministr kultu a vyučování Wilhelm von Hartel, moravský zemský hejtman Felix hrabě Vetter, brněnský biskup František Bauer či hodonínský okresní hejtman baron Fries.

aula se školní kaplí

Provoz gymnázia každoročně polykal nemalé finanční prostředky. Radnice proto hledala cestu, jak tyto výdaje přenést na někoho jiného. Výsledkem jednání bylo nejvyšší rozhodnutí ze dne 3. září 1909, kterým císař převzal dosavadní městské gymnázium do správy státu. Nový název zněl: "k. k. Kaiserin-Elisabeth-Staats-Ober-Gymnasium in Lundenburg". Název školy se později v roce 1912 změnil ještě jednou na "k. k. Kaiserin-Elisabeth-Staats-Realgymnasium in Lundenburg" V té době se již jednalo o ústav, jehož působnost dalece přesahovala hranice Břeclavi. Gymnázium v roce 1909 navštěvovalo celkem 257 žáků, z toho 139 pocházelo z Moravy, 104 z Dolních Rakous a 14 z ostatních zemí. Studenti byly v drtivé většině německé národnosti (218), dále zde byli zastoupeni Češi (38) a jeden Maďar. Z hlediska náboženského vyznání převažovali katolíci (186), následováni židy (68) a evangelíky (3). Před vypuknutím 1. světové války činilo školné 30 K za semestr. Při škole rovněž fungoval fond na podporu nemajetných studentů. Mezi největší přispěvatele patřilo město Břeclav, židovská obec, městská spořitelna, kníže Lichtenštejn, a Kuffnerův cukrovar. Z výrazných osobností gymnázia lze uvést člena učitelského sboru prof. Ludwiga Preusse, který sepsal historii města pod titulem "Geschichte Lundenburgs". Pozornost zaslouží i antropologická měření žáků ústavu zaměřená mimo jiné na tělesné rozdíly mezi Židy a běžnou populací (tmavší vlasy, menší výška, odlišný tvar lebky atd.), která prováděl prof. O. Firbas. Z řad absolventů jmenujme např. Huberta Kovaříka, úspěšného malíře a keramika.
Razantní změnu přinesl až vznik Československé republiky, neboť s rozpadem mnohonárodnostní říše gymnázium ztratilo z roku na rok třetinu svých posluchačů. Největší ztrátu představoval odchod studentů dojíždějících z Dolních Rakous. Zatímco německá radnice ústav soustavně protěžovala, československá politická reprezentace v něm viděla jen nechtěnou zátěž, které se chtěla co nejdříve zbavit. Okamžité zrušení německého gymnázia se ale prosadit nepodařilo, namísto toho měla být škola rušena postupně skrze zákaz přijímání nových studentů. Uvolněnou budovu mělo pozvolna přebírat nově založené Československé státní reálné reformní gymnázium. Proces měl být zahájen už roku 1919, avšak Němci nečekali až dorazí oficiální úřední příkaz a před prázdninami narychlo uspořádali přijímací zkoušky a zápis do 1. třídy. K velké nevoli českého tábora se tak podařilo zrušit pouze přípravnou třídu.
V následujícím roce už zemská školní rada neponechala nic náhodě a do školního roku 1920/21 ústav vstupoval pouze se sedmi ročníky. První třída byla v důsledku výnosu Ministerstva školství ze dne 13. 8. 1920 uzavřena. Německé gymnázium se navíc muselo uskromnit, neboť do 2. patra jeho budovy se přestěhovalo několik tříd českého ústavu. Němečtí poslanci se ještě pokusili rozhodnutí úřadů zvrátit, když v interpelaci na ministra školství zdůrazňovali, že škola má dostatek žáků a cizí státní příslušníci tvoří pouze 13 ze 188 posluchačů, ale na konci německého gymnázia už to nic nezměnilo.
Soužití dvou středních škol v jedné budově nebylo z prostorových důvodů ideální, po stránce národnostní však spolupráce probíhala bezvadně. Z výročních zpráv je patrné, že se Němci dokázali relativně rychle přizpůsobit novým poměrům. Školní kronika hovoří o vzpomínkové akci na počest zavražděného ministra financí A. Rašína, nechybí oslava narozenin prezidenta republiky ani přednáška k říjnovému výročí založení státu. Ostatně i sám prezident Masaryk při své návštěvě jižní Moravy břeclavské Němce pochválil za věcný přístup.
Ve školním roce 1921/22 už mělo české gymnázium díky ochotě německých kolegů všechny třídy pod jednou střechou. V roce 1922 ministerstvo nařídilo předat budovu i s celým vnitřním vybavením včetně všech sbírek a učebních pomůcek do správy českého gymnázia. Počet studentů německého ústavu mezitím v důsledku zrušení I-III. třídy klesl na 86 posluchačů. V témže roce školu opustil i její dlouholetý ředitel Friedrich Kolm (po roce 1918 změnil příjmení), neboť byl rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 24. června 1922 jmenován ředitelem německého Státního reálného gymnázia v Brně. Dodejme, že v této funkci setrval až do začátku roku 1927, kdy ze zdravotních důvodů odešel na odpočinek. Zemřel krátce poté 29. května 1927.
Prozatímním vedoucím německého gymnázia v Břeclavi byl jmenován prof. Leopold Liebreich. Pozice ředitele již nebyla obsazena, jelikož výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 26. 4. 1924, č. 47.259-II. byl skomírající německý ústav zrušen a jeho zbývajících 60 žáků rozděleno mezi německá gymnázia v Brně a Mikulově, přičemž každý ze studentů obdržel 500,- Kč stipendia na pokrytí výloh spojených s dojížděním.

Zdroj:
I. Jahresbericht des Communal-Gymnasiums in Lundenburg für das Schuljahr 1899 - 1900.
V. Jahresbericht des Kaiserin-Elisabeth-Kommunal-Ober-Gymnasiums in Lundenburg für das Schuljahr 1903 - 1904.
XXIV. Jahresbericht des Staatsrealgymnasiums in Lundenburg für das Schuljahr 1922 - 1923.
XXV. Jahresbericht des Staatsrealgymnasiums in Lundenburg für das Schuljahr 1923 - 1924.
LVI. Jahresbericht des Staats-Realgymnasiums in Brünn für das Schuljahr 1926/27.
Das interessante Blatt, Nr. 29, XXII. Jahrg., s. 2, Wien, 16. 7. 1903.
http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t2137_00.htm
Lidové noviny, Německé gymnasium v Břeclavě, roč. 27, č. 286, 14. 10. 1919, s. 5.
Čech, Německé reálné gymnasium v Břeclavě zanikne, č. 188, 9. 7. 1924, s. 5.
Hlas, Žebráci (!) v Břeclavě, č. 104, 6. 5. 1900, s. 4.
Lidové noviny, Pamatujme na Břeclavu!, roč. X., č. 152, 4. 7. 1902, s. 1.
Lidové noviny, Dar knížete Němcům, roč. X., č. 156, 10. 7. 1902, s. 3.
NOHÁČ, Jan: Vlastivěda Moravská, Břeclavský okres, Brno 1911.
Znaimer Tagblatt, Zu Lundenburg, Nr. 260, III. Jahrg., s. 3, Znaim, 15. 11. 1903.
Národní listy, Břeclava, č. 206, 27. 7. 1899, s. 2.
Sněmovní list moravského sněmu zemského, dle stenografických zápisku. Devátá doba sněmovní, 4. zasedání 1899/1900, s. 873.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama